close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

zbytek 5.kapitoly-New moon

25. června 2010 v 8:34 | lu |  New moon-kniha
Ale byla jsem odhodlaná zjistit, co s tím můžu dělat, abych to změnila.
"Jacobe, co víš o motorkách?" zeptala jsem se.
Pokrčil rameny "Něco jo. Můj kamarád Embry má terénní motorku. Občas na ní společně pracujeme. Proč?"
"No…" uvažovala jsem s našpulenými rty. Nebyla jsem si jistá, jestli dokáže držet pusu zavřenou, ale neměla jsem moc na výběr. "Nedávno jsem dostala dvě motorky, a nejsou zrovna v nejlepší kondici. Říkala jsem si, jestli bys je nesvedl uvést do provozu?"
"Paráda." Zdálo se, že ho ta výzva skutečně potěšila. Obličej mu zářil. "Rozhodně se o to pokusím."
Zvedla jsem varovně prst. "Jde o to," vysvětlovala jsem, "že Charlie motorky vůbec neschvaluje. Upřímně řečeno, asi by mu prdla žíla na čele, kdyby o tomhle věděl. Takže o tom za žádnou cenu nesmíš povědět Billymu."
"Jasně, jasně." Jacob se usmál. "Chápu."
"Zaplatím ti," pokračovala jsem.
To se ho dotklo. "Ne. Chci ti pomoct. Nemůžeš mi platit."
"No… tak co takhle obchod?" Vymýšlela jsem to za pochodu, ale zdálo se mi to celkem rozumné. "Mně stačí jenom jedna motorka - ale taky budu potřebovat naučit řídit. Takže co tohle? Já ti tu druhou motorku dám, a ty mě pak můžeš naučit jezdit."
"Pa-rá-da," protáhl.
"Momentíček - už máš řidičák? Kdy máš narozeniny?"
"Utekly ti," dobíral si mě a přimhouřil oči v předstíraném pohoršení. "Už je mi šestnáct."
"Jako kdyby ses předtím ohlížel na svůj věk," zamručela jsem. "Ty narozeniny mě mrzí."
"Nedělej si s tím hlavu. Mně ty tvoje taky utekly. Kolik že ti to je, čtyřicet?"
Nakrčila jsem nos. "Jsi blízko."
"Uděláme si společnou oslavu, abychom to napravili."
"To zní jako rande."
Oči mu při tom slově zajiskřily.
Potřebovala jsem jeho nadšení zkrotit dřív, než se dobere k nesprávným závěrům - to jenom že už jsem se dlouho necítila tak lehce a rozverně. Dokázala jsem ten pocit jen stěží ovládnout, když mi byl tak vzácný.
"Možná, až ty motorky budou hotové - tak si to nadělíme jako dárek," dodala jsem.
"Dohodnuto. Kdy je přivezeš?"
Kousla jsem se rozpačitě do rtu. "Zrovna je mám na korbě," přiznala jsem.
"Skvělé." Zdálo se, že to myslí vážně.
"Uvidí je Billy, až je povedeme kolem?"
Mrknul na mě. "Uděláme to nepozorovaně."
Kradli jsme se podél východní strany, těsně u lesa, a když jsme byli na dohled oken, dělali jsme, jako že jen tak jdeme, kdyby nás náhodou Billy uviděl. Jacob rychle odvázal motorky z korby auta a jednu po druhé odvezl do křoví, kde jsem se schovávala já. Jako by ho to nestálo žádnou námahu - mně ty motorky připadaly daleko, daleko těžší.
"Nejsou vůbec špatné," pochválil je Jacob, když jsme je tlačili pod příkrovem stromů. "Tahleta bude mít dokonce slušnou cenu, až bude hotová - je to starý Harley Sprint."
"Tak ta bude tvoje."
"Vážně?"
"Naprosto."
"Ale bude to něco stát," řekl a zamračil se s pohledem upřeným dolů na zčernalý kov. "Napřed budeme muset našetřit na součástky."
"My nebudeme muset nic," nesouhlasila jsem. "Když to pro mě budeš dělat zadarmo, tak součástky zaplatím já."
"No já nevím…" zamumlal.
"Mám ušetřené nějaké peníze. Na školné na vysokou, víš." Vysoká sem, vysoká tam, pomyslela jsem si. Ne že bych zrovna měla našetřenou kdovíjakou sumu, abych si mohla vybrat nějakou prestižní školu - a navíc jsem stejně nechtěla odjet z Forks. Tak co na tom záleží, když z toho trošičku odeberu?
Jacob jen přikývl. Podle něj to byl rozumný nápad.
Když jsme si oba zalezli do té provizorní garáže, přemítala jsem o tom, jaké mám štěstí. Jenom dospívající kluk může souhlasit s něčím takovým: potají, aby naši rodiče nic nevěděli, se pustit do opravování nebezpečných vehiklů, navíc financovaného z peněz určených na mé vysokoškolské vzdělání. Jemu se na tom nezdálo nic špatného. Jacob byl dar z nebes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama